O "male ceste" Take v touhach a obetech svate Terezie od Ditete Jezise se zraci apostolsky rozmer karmelitanske spirituality. Trebaze skryta za mrizi klauzury v Lisieux, stala se pro svou horlivost po pravu patronkou misii a je svetici, jez snad nejvyrazneji ovlivnila zboznost dvacateho stoleti. Proto neni divu, ze postupne vzniklo mnoho cinnych kongregaci s karmelitanskou spiritualitou, ktere hledaji vychodisko pro svuj apostolat v modlitbe a kontemplativnim zpusobu zivota. Patri k nim i nase spolecenstvi zalozene v Polsku (Sosnowiec) roku 1921 otcem Anselmem Gondkem OCD a ctihodnou matkou Terezii Kierocinskou , ktera se stala pozornou matkou nejen svych spolusester, ale i sirotku, nest’astnych a opustenych lidi. V soucasnosti probiha jeji beatifikacni proces. Jak jiz bylo naznaceno, v prvni rade mame byt oddany modlitbe, kterou se snazime ozivovat vsechnu cinnost a cerpat z ni silu a Bozi pomoc v apostolatu. V centru naseho zivota je duchovni detstvi podle vzoru sv. Terezie od Ditete Jezise, ktera je patronkou kongregace, a obou nasich zakladatelu. Velikost sv. Terezie spociva nejen v tom, ze jasne ukazala, a to predevsim svym zivotem, tento ideal, ale ze dokazala nalezt cestu k jeho dosazeni. Tou je jeji "mala cesta": cesta hledani, nekdy i velmi bolestneho, jak naplnit sve nekonecne touhy po lasce a svatosti, kdyz je clovek slaby a neschopny je realizovat. Prichazeji pokuseni vzpoury, rezignace, pychy ci agresivity . . . A tu prichazi svetlo do Terezcinych temnot: svatost nespociva v bezvadnosti a bezchybnosti, nybrz v absolutni duvere Bohu. Staci prijmout svou ubohost a predkladat ji Bozimu milosrdenstvi a veskera askeze spociva podstatne v sebezaporu vlastni vule. |